Mám ráda napínavé zápletky a šťastné konce, prozrazuje spisovatelka Daniela Krolupperová

Mám ráda napínavé zápletky a šťastné konce, prozrazuje spisovatelka Daniela Krolupperová

Daniela Krolupperová se psaní knih věnuje vě volném čase, foto: archiv D. Krolupperové

Daniela Krolupperová patří mezi přední české autorky dětských knih. S Mladou frontou v loňském roce spolupracovala na titulu Polštářoví podvodníci, která vyhrála soutěž o nejlepší knihu festivalu Bookni si! 2018. Teď nám prozradila, jaké další projekty v nejbližší době chystá a proč podle ní děti málo čtou.

Proč jste se rozhodla věnovat se dětské literatuře?

Protože mi psaní pro děti dělá radost. Mám ráda napínavé zápletky a šťastné konce, ráda popouštím uzdu fantazii. Snažím se psát veselé příběhy. Doufám, že se děti při jejich čtení pobaví a zasmějí. A docela nenápadně zároveň poznají něco nového, zajímavého a užitečného. 

Pro jak velké děti píšete nejraději?

Asi pro děti mladšího školního věku. S potěšením jsem ale napsala i několik příběhů pro starší čenáře – například dobrodružný příběh o podezřelém učiteli s názvem O`Bluda.

Máte tři dcery. Čtou vaše knížky?

Úplně nejdřív je poslouchaly, protože jsem jim předčítala. Později je i samy četly, ale teď už mi jen občas sdělí, co si o čem myslí. Když se mi tedy podaří je přemluvit, aby se na můj text podívaly. Dvě jsou prakticky dospělé, třetí dospívající.

Často objíždíte besedy a setkáváte se s dětmi. Pozorujete v jejich vztahu k literatuře nějaké změny?

Ano, bohužel. Zdá se mi, že děti čtou stále méně. Mají omezenější slovní zásobu, znají stále méně příběhů a pohádek, které my považujeme za klasické. Pořád ještě se občas najdou náruživí čtenáři, ale jedná se spíš o výjimky.

Proč myslíte, že dnešní děti tak málo čtou?

Daniela se ráda setkává s dětmi na besedách, foto: archiv D. Krolupperové

Protože čtení je zpočátku náročné a únavné. Dlouho trvá, než se malému čtenáři zautomatizuje a přestane ho namáhat. Prostě příliš dlouho představuje dřinu. Je mnohem jednodušší nechat se bavit elektronickými médii, taková činnost nevyžaduje téměř žádné úsilí. Tato média na děti navíc číhají prakticky na každém kroku.

Často jdou bohužel dětem příkladem i někteří rodiče. Sami se nemohou odtrhnout od mobilu, a když nemají čas nebo jsou moc unavení z práce, dají dětem elektronickou hračku, která je zabaví.

Jak u vás probíhá práce na knize? Máte osvědčené postupy, jak najít inspiraci?

Nápadů mám spoustu, horší je to s časem na psaní. Protože psaním dětských knížek se u nás člověk neuživí, mám jinou práci. Psaní je tedy koníčkem, ke kterému se dostávám ve volném čase. Toho mám ovšem – jak dobře ví každá pracující matka tří dětí – velmi málo. Práce na knize u mě tedy probíhá, až když je veškerá ostatní práce hotova.

V Mladé frontě vám loni vyšla kniha Polštářoví podvodníci, která vyhrála hlavní dětskou cenu na našem festivalu Bookni si! Zásadní roli v ní hraje kouzelný polštář, který dokáže do hlavy dostat vědomosti z knihy schované pod ním. Jak vás takový příběh napadl?

Snadno. Takový polštář by se mi totiž hodil. Takže jsem si jednoduše představila, jaké by asi bylo, kdyby se v našem světě skutečně objevil. Tak kniha vznikla.

Chtěla jste mít jako dítě nějakou kouzelnou moc?

Jako dítě? Pořád!

Pracujete s Mladou frontou aktuálně na nějakém zajímavém projektu?

Právě píšu knížku Zprávy z pelíšku. Je určená pro prvňáčky, kteří se učí číst. Příběh je krátký, stylisticky jednodušší, vytištěný velkými písmeny. Kniha vyjde letos na podzim a měly by na ni navazovat i další díly pro starší děti. Nádherně ji ilustruje Ivona Knechtlová, se kterou jsme se sešly na Polštářových podvodnících.

Před Vánoci by měla vyjít i pohádka s vánočním motivem ve stylu klasických českých pohádek – s čerty, odvážnými dětmi, vesničkou pod horami a velkou spoustou sněhu. Ilustruje ji výborná Michaela Bergmannová a už se na ni moc těším!